Pamatujete se na televizní pořad s Jiřím Krampolem „Nikdo není dokonalý“? Těšil se na veřejnosti velké oblibě, a to zejména díky širokému rozpětí možností anketních otázek, na něž lidé odpovídali, a někdy se stávalo, že ani samotný divák neznal správnou odpověď. Zajímavé by bylo, kdyby se pan Krampol ptal kolemjdoucích na ulici, co je to protahovák neboli protahovací trn.
Strojaři by samozřejmě byli v obraze, ale lidé, co se strojírenstvím nezabývají, by možná uváděli až kuriózní odpovědi, například nástroj pro protahování elektrických kabelů ve zdi, anebo něco, s čím si mohou cvičenci v posilovně dobře protáhnout záda. Paradoxní ovšem je, že je to jediný nástroj, se kterým lze zhotovit složité otvory v patentním dveřním zámku. Den co den každý z vás vychází z domu na ulici a vrací se zpět, drží v ruce klíče a zasouvá je do zámku, a přitom možná ani netuší, že otvor byl zhotoven protahovacím trnem.
A jak vlastně protahovací trn vypadá, a jak pracuje? Je to zjednodušeně řečeno dlouhá ozubená tyč, která se protahuje předvrtaným otvorem tak, že jeden zub za druhým odebírá postupně z obrobku třísku, a tím udává otvoru podobu podle tvaru zubů. Těch zubů může být v řadě za sebou třeba třicet, každý zub odebere jen malou část materiálu a poslední zub již dokončuje požadovanou finální podobu otvoru. Ten může mít i velmi rozmanité tvary křivek, a třeba i ostrých úhlů, takže otvor může vypadat jako sedmicípá hvězda, anebo jako zmiňovaný členitý otvor pro zasouvání klíče do zámku.
Protahovacími trny se tedy vytváří jakékoli obtížně zhotovitelné otvory, které nelze vyrobit vrtáním, vyhrubováním a vystružováním, ovšem je nutné podotknout, že protahováky jsou velmi drahé nástroje, a že se vyplatí pouze tam, kde se jedná o velkosériovou výrobu, což je zrovna právě případ dveřních zámků.