Do strojírenského odvětví průmyslové výroby patří i výroba válcových otvorů. Jsou k tomu zapotřebí některé známé, a jiné méně známé a pro někoho možná i zcela neznámé nástroje.
Vrtáky – vrtání je jeden z nejčastěji používaných způsobů obrábění kovových materiálů. Každý z vás si jistě dokáže představit, jak takový vrták vypadá. Vrtáky do kovu rozlišujeme dle způsobu upínání na vrtáky s válcovou nebo kuželovou stopkou, a podle obráběného materiálu pak na vrtáky z rychlořezné oceli HSS anebo nástroje s pájenými destičkami ze slinutých karbidů SK. Existují i vrtáky stupňovité, vhodné především pro tenkostěnné obrobky, a k vrtákům se řadí i kopinaté vrtáky s vyměnitelnými břitovými destičkami a vrtáky pro souřadnicové vrtačky.
Výhrubníky a výstružníky – vrtání otvorů dvoubřitým vrtákem je již ze samotného principu poměrně nepřesné, i když se jedná o vrták s kuželovou stopkou. K výrobě velmi přesných otvorů z hlediska rozměrů, tvaru (kruhovitosti) a jakosti povrchu jsou již zapotřebí nástroje přesnější - s více břity, a sice výhrubníky a výstružníky. Takto vyrobený otvor pak může sloužit pro uložení pohyblivých součástí různých strojů a zařízení, jako je například pohyb hřídele v díře.
Záhlubníky – ve strojírenství se setkáváme i s výrobky, které potřebují mít například pro montážní účely otvory pro šrouby, přičemž každý z nich je zapuštěn pod povrch tak, aby z něho nevyčníval. Pro výrobu zahloubení otvorů pro šrouby se využívají záhlubníky, které zhotoví buď válcový nebo kuželový zahlubovací otvor v závislosti na tvaru hlavy šroubu.
Vyvrtávací hlavy a tyče – jak byste vyrobili otvor velkého průměru, řekněme 200 mm v obrobku, který vzhledem k jeho tvaru a velikosti nelze upnout a zhotovit na soustruhu? Napovíme vám – pro tyto účely jsou zde k dispozici velmi svérázné nástroje - stavitelné vyvrtávací hlavy a tyče, jednonožové nebo dvounožové.