Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu strojnickou a započal ve studiu na vysoké škole ve stejném oboru. Ze zdravotních důvodů jsem ale musel studium přerušit a po určité době jsem nastoupil jako brigádník do zámečnické dílny Vývoje a výroby zabezpečovací letecké techniky. Byla to pro mě skvělá osobní zkušenost a s překvapením jsem se tu v dílně mezi sedmi mými kolegy cítil jako ryba ve vodě. Nakonec jsem v dílně zůstal několik let a nebýt zrušení provozu po sametové revoluci, možná bych tam pracoval dodnes.
Zámečnická profese mi učarovala a spolu s ní i rozmanité nástroje, nářadí a stroje či strojní součásti. K těm také patří závitníky a podotýkám, že se žádný zámečník bez závitníků neobejde. Ostatně, byly to jedny z prvních pracovních nástrojů, které jsem v podniku fasoval, společně s posuvným měřidlem, vrtáky, soustružnickými noži, kleštěmi a šroubováky.
Závitníky se zhotovují v závitořezných sadách a do těchto sad také patří závitořezná očka pro vytváření vnějších závitů. Vnitřní a vnější závity se v zámečnictví objevují velice často, mimochodem závit je spojovací strojírenskou součástí již mnoho desítek let od doby průmyslové revoluce v devatenáctém století.
Nejčastějším závitem v naší zemi je závit metrický, v anglosaských zemích se také často stále využívá závit Whiworthův a součástí pohyblivých strojů bývá takřka pokaždé závit lichoběžníkový, což je rovnoramenný závit pro přenášení pohybu s velkou přesností. Známe ještě závity trubkové, oblé a také Edisonův závit, který je již tradičním souputníkem LED žárovek a jejich předchůdců žárovek s wolframovým vláknem.
Závity jsou nejčastěji pravé, kdy se spoj utahuje ve směru hodinových ručiček, tedy zleva doprava, ale existují i závity levé. A pak také známe závity jednochodé a vícechodé se dvěma či dokonce více šroubovicemi.