S prací na soustruhu jsem se poprvé setkal až na střední škole. Měli jsme soustružnickou dílnu k dispozici v rámci výukové praxe na strojní průmyslovce a musím říci, že mě právě dílenská cvičení nesmírně bavila a soustružení v tom sehrálo svou důležitou roli. Současně s tím jsme měli doma malý soustruh na dřevo a s jeho pomocí jsem také mohl zhotovovat spoustu výrobků, například dřevěné úchytky na nábytek a dřevěné svícny.
Soustružení jsem považoval za zajímavé zejména z toho důvodu, že se obrobek otáčí kolem své osy a nástroj k němu pouze přistupuje z boku nebo z čela a zcela mění jeho tvar. Od materiálu odletují špony, které někdy bývají nádherně zbarvené.
K soustružení je zapotřebí kromě samotného stroje i vhodný nástroj. Soustružnický nůž. Těch existuje celá řada, například ubírací, upichovací, zapichovací, hladící, závitové, rádiusové či tvarové. K soustružení dřeva se používají nástroje s dlouhým držadlem pro ruční držení nástroje. Soustružnické nože se zhotovují nejčastěji z rychlořezné oceli, z nástrojové oceli a také s destičkami ze slinutých karbidů. Řezná část nástroje ovšem může být zhotovena z keramiky nebo kubického nitridu boru, týká se to tzv. vyměnitelných řezných destiček.
Se soustruhy a soustružnickými noži se můžeme setkat ve výrobě kusové i sériové, v údržbě, v zámečnických dílnách a samozřejmě i mezi amatéry, kteří považují soustružení za své hobby. Soustružnický nůž je také jedním z nejstarších strojírenských nástrojů a můžete si jej připomenout i jako pamětníci, jestliže máte rádi retro styl a alespoň občas zhlédnete „Československý filmový týdeník“ z osmdesátých let dvacátého století, kdy právě soustružení bylo jedním z oborů, co propagovalo pozitivní vztah k práci, která mnohé pracovníky naplňovala štěstím a spokojeností. Já se také jistý čas jako soustružník živil a lhal bych, kdybych tvrdil, že mě tato pracovní činnost neoslovovala a nebavila.