Žádný z výrobců se v kovovýrobě neobejde bez potřebného vybavení. Každý tu potřebuje dostatek vhodného nářadí a nástrojů, aby zvládl splnění úkolů, které se od něj očekávají. Kov se jen tak něčím neopracuje, a kdo by neměl vybavení, ten by se logicky neměl naději uživit, ani kdyby kvůli tomu vynakládal maximální úsilí.
Zkrátka a dobře je v kovodílnách obvykle značná potřeba nejrůznějšího nářadí a náčiní, a o větších průmyslových podnicích logicky ani nemluvě. A to stojí nemálo peněz. A tak kdejaký majitel podobných podniků řeší otázku toho, jak se dostatečně vybavit a zároveň kvůli tomu nepřijít hned zkraje na buben. A mnoha podnikatelům a firmám se to zdá být snad přímo nezvladatelné. Protože jsou takové nástroje nejednou drahé, a – jak zaznělo – je jich potřeba spousta. A tak se musí hledat, zda se tyto někde nenabízejí přece jenom finančně výhodněji.
A máme štěstí, že i taková možnost tu je. Kromě podniků, které nářadí a nástroje shánějí, jsou tu totiž i ty, které se dříve pro změnu zásobily tím sháněným více, než bylo potřeba, a nyní mají spousty peněz utopených v nadnormativních zásobách. A tyto podniky naopak řeší otázku, jak se onoho nadbytku vybavení zbavit a pokud možno z toho také něco mít.
A pak je tu firma, která uspokojuje obě tyto strany. Která od jedněch podniků jejich nadnormativní zásoby hlavně nástrojů určených pro kovovýrobu vykupuje a pak je za velice výhodnou cenu prodává těm, kdo naopak chtějí nebo vysloveně musí nakoupit takový vercajk levněji.
A tak si právě tady nakonec všichni přijdou na své. Jedni se zbaví toho nepotřebného, a ti druzí si tyto nepotřebnosti kupují, protože oni se bez nich naopak neobejdou. A protože jde o nepoužité nadnormativní zásoby, které jsou zkrátka v dokonalém stavu, jsou nakonec prodávající i nakupující spokojení. A výroba může jet.