Lidé pracující hlavou jsou jistě pro naši společnost přínosní. I je potřebujeme. Samozřejmě pokud dělají něco, co má smysl, pokud si na užitečné jenom nehrají, zatímco spíše škodí. Ale ani s maximálním počtem pouze hlavou pracujících lidí bychom neobstáli. Protože se my lidé jenom myšlenek ani nenajíme, ani je nějak jinak fyzicky nevyužijeme.
My lidé potřebujeme i různé předměty, které se nevytvoří tím, že na ně někdo dost usilovně myslí. Které se musí vyrobit z mnohdy dost pevného materiálu, který neovlivní ani ta největší myšlenka. A pak jsou potřeba i lidé pracující rukama, aby nám to vyrobili. A protože nejsou ani ruce dost pevné a silné na to, aby opracovávaly materiály tak tvrdé, jako je dejme tomu kov, jsou nezbytné i různé nástroje či stroje. Jen díky těm máme i celou řadu kovových věcí, které třeba vypadají na první pohled banálně, ale rozhodně o žádnou banalitu nejde.
Pokud se tedy chce někdo živit prací s kovem, musí na to být náležitě vybaven. Musí mít takové nástroje, s nimiž se mu podaří odvést požadovanou práci v odpovídající kvalitě a množství. Ale zatímco na tom teoreticky nic není, prakticky to může být problém. Nástrojů je tu totiž potřeba docela dost. A tyto něco stojí. A tak musí člověk vynaložit třeba i hodně peněz, aby vůbec mohl něco dělat.
Ale zase až tak drahé to naštěstí také být nemusí. Pokud zpracovatel kovů ví, na koho se obracet a u koho potřebné nástroje nakupovat, může to zvládnout i za daleko příznivější cenu. A nejvýhodnější je to logicky tam, kde se prodává zboží, které někdo jiný už nepotřebuje a nechce. Prodejce nadnormativních zásob firem získá takové zbytečné, ale stále ještě kvalitní nástroje i velmi levně a stejně výhodně je pak může prodávat i těm, kteří o totéž mají zájem. A všichni jsou spokojení. Včetně nás, kteří chceme kovové výrobky, které bychom bez vybavených kovovýrobců neměli.